Milan Tuček

V poslední době se v zahraničí začínají objevovat články a studie věnované syndromu bore out neboli nuda a nevytíženost, nízká motivace v zaměstnání. U nás se zatím komunikuje spíše problematika tzv. syndromu vyhoření. Proč je tomu tak? Syndrom vyhoření je na první pohled více viditelný. Navíc každý zaměstnanec bude raději hovořit o velkém pracovním nasazení spojeném s vyhořením než se vystavovat riziku označení „flákač„.

Syndrom bore-out hrozí více ve společnostech, kde není možné přímo měřit a hodnotit výsledky jednotlivých zaměstnanců, u firem resp. úřadů se složitou strukturou, kde individuální motivace každého pracovníka je téměř nemožná.

Projevy syndromu bore-out jsou individuální, od zvýšené únavy z nedostatku podnětů, přes nervozitu a nespavost plynoucí z pocitu provinění, až po frustraci z profesního nenaplnění.

Některé zahraniční příručky doporučují zaměstnancům, aby se v případě bore-out svěřili svým nadřízeným, např. že se cítí málo vytíženi, ztrácí motivaci, apod. Řada zaměstnanců se rozhovoru vyhýbá, a postupně si na nicnedělání přivyká. Zvyk na nicnedělání je velice nebezpečný. V tomto ohledu hrají významnou roli určité faktory jako jsou věk, typ osobnosti a délka pracovního poměru u jednoho zaměstnavatele. Starší lidé jsou k nicnedělání náchylnější. Je pro ně důležitější jistota zvládání rutinní práce, než nové výzvy. I mezi mladšími lidmi mohou být typy osobností preferující klid a jistotu v zaměstnání před novými výzvami a riziky. Také zaměstnanec, který je dlouhodobě zaměstnán u jednoho zaměstnavatele na stejné pozici bude pravděpodobně náchylnější k zakrývaní nicnedělání.

Chcete-li se tomuto syndromu vyhnout snažte se vyhledávat pracovní výzvy a stále svoji práci zlepšovat. Vytvořte si osobní plán a zkoušejte jej postupně naplňovat.